|
Novinky
Upozornění: některé poznatky na této stránce mohou být v rozporu s tím, co je uvedeno
jinde. V tom případě je novější to, co je uvedeno zde.
Postupem času vznikl trošku problém. Tyhle stránky jsem napsal velmi rychle. Rychle
vzhledem k tomu, jak získávám další poznatky při práci se sklem. Když jde o nový
výrobek, jde celkem snadno přidat. Horší to ale je, když jde o opravu něčeho
obecnějšího, co by znamenalo překopat stránky důkladněji. Rozhodl jsem se proto
založit tuto stránku.
Obsahuje nově získané poznatky.
Propan
|
Dlouho jsem odolával, ale nakonec jsem podlehl a zainvestoval do desetikilogramové
lahve s čistým propanem. Je trochu problém ji sehnat, ale když jsem zjistil,
že ji prodávají v nedalekém Hornbachu, už jsem neváhal. Druhým důvodem bylo
to, že mě postupně začínalo čím dál víc štvát, že výsledky na propan-butanu jsou
nepředvídatelné. Někdy to s ním jde, jindy je to hrůza.
Hned první zkoušky ukázaly, že jsem udělal dobře. Plamen je výhřevnější, ale
především - sklo v něm opravdu nečerná.
|
Foukání
|
Na základě informací v diskusi jsem zapátral po
metodě foukaných perlí. A zaujalo mě to. Jenže píšťala pro foukané perle se mi
zdála příliš drahá. Stojí totiž okolo 700,- Kč...
Kde sehnat dostatečně tenkou a odolnou kovovou trubičku? Zkusil jsem to se silnou
injekční jehlou, kterou jsem na špičce uzavřel smáčknutím kleštěmi. Zhruba uprostřed
jsem probrousil maličkou dírku. Po namočení do
oddělovací hmoty na ní lze vyrábět duté perle tak, že před a za dírkou navineme
"disky" ze skla, trošku je prohneme směrem k sobě a pak je dalším namotáváním
po obvodu uzavřeme spojením. Pak je nutné vše důkladně protavit a nesmí vás překvapit,
že sklo má tendenci se scvrknout. Bráníme tomu foukáním do jehly a opět nafukováním
perle.
To je všechno hezké, ale píšťala z jehly moc nevydržela. Hledal jsem dále.
A pak mě přálo štěstí. V army shopu jsem narazil na dlouhé "koňské" injekční
jehly - po kouruně za kus.
|
Profesionální kahan
a výroba perlí
|
Po třech letech občasného "hraní" si na svém prvním hořáku
jsem konečně (náhodou) objevil u firmy TGK profi
hořák MISTR PERLA, určený (jak
napovídá jeho název) k výrobě skleněných perlí (korálků).
Firma TGK prodává i řadu dalšího vybavení pro práci se sklem. Koupil jsem si od nich
rovněž několik navíjecích tyček na výrobu perlí, speciální oddělovací hmotu a chladící
granulát, se kterým byla trošku veselá příhoda.
Chvíli jsem ale řešil, jak perle zakomponovat do těchto stránek. Nakonec jsem zvolil
variantu, že jsem na stránky ve stávajícím členění doplnil sekce o perlích.
|
Dárky
|
Zpočátku jsem se bál vyrábět skleněné šperky, protože jsem si nebyl jistý, že je
dovedu řádně vychladit aby nebyly křehké. A aby výrobek někoho zranil poté, co
praskne, to jsem rozhodně nechtěl.
Postupem času jsem si však již začal natolik věřit, že jsem se před vánocemi 2006
rozhodl vyrobit pár výrobků s cílem použít je jako vánoční dárky pro rodinu a
přátele. Pořídil jsem si již dopředu k tomuto účelu sadu drátků a závěsů na náušnice
a dal se do výroby. Na obrázku můžete sami posoudit, jak se mi to povedlo.
|
Cihlička
|
Skláři při práci používají věc, které říkají "cihlička". No, není to moc přesné,
je to z litiny, ale co se dá dělat. Je to takový stolek s šikmým jazykem. Umístí
se ke kahanu tak, že plamen šlehá nad jazykem směrem k plošce. Na okrajích jazyka
jsou zářezy, do kterých se odkládají tyčinky a na plošce se mohou chladit hotové
výrobky. Při práci se cihlička rovnoměrně prohřeje a tím pomáhá ohřívání tyčinek
a chlazení výrobků.
Jednu jsem si pořídil, ale vzhledem k mnohem vyššímu umístění plamene jsem ještě
nevymyslel, jak ji v mém případě používat.
|
Kahany
|
Díky informacím pana Morávka zde mohu uvést přesnější
údaje o sklářských kahanech.
Dělení kahanů
Z hlediska konstrukce:
- bez tlakového vzduchu,
- s tlakovým vzduchem,
- kyslíkové,
- kombinované - tlakový vzduch i kyslík (konstrukčně nejsložitější).
Z hlediska topného média:
- na benzín,
- na svítiplyn,
- na zemní plyn,
- na propan-butan,
- na generátorový plyn a další technické plyny (v řemeslné výrobě nepoužívány).
Hlavní parametry při konstrukci jsou výhřevnost a rychlost hoření směsi.
Z hlediska použití:
- sklofoukačské,
- figurkářské,
- speciální (průmyslová výroba, pece a podobně).
|
Plamen
|
Na základě výkladu pana Morávka o kahanech jsem přišel na to, že správné místo
pro práci v plameni asi není v místě, které mám na
obrázku plamene označené jako místo číslo 1, ale spíše v místě
číslo 2. V místě číslo 1 je možná nejvyšší teplota, ale patrně ještě
hodně nespáleného plynu, a právě to způsobuje černání barevného skla. Při práci
v místě číslo 2 sklo černá daleko méně, dokonce i již zčernalé sklo
tam lze vyčistit. Mám proto dále v úmyslu zaáhnout do konstrukce hořáku tak,
aby v plameni bylo více kyslíku. Dám vědět, jak jsem byl úspěšný.
|
Korálky
|
Díky další sklářské známosti jsem se naučil, jak se vyrábějí skleněné korálky.
Základem je nerezový svářecí drát o průměru 1,6 mm, který se namočí do kaolínu
(malířské hlinky) a nechá uschnout. Kaolín vytvoří separační vrstvu, na
kterou je možné nanášet sklo. Vydrží žár plamene. Po vychladnutí pak jdou korálky
z drátu opatrně stáhnout buď přímo, nebo po namočení do vody (musí být zcela
chladné!). Pokud se na okrajích dírky vytvoří otřep, zabrousíme jej na běžném
jemném brousku.
Při výrobě korálků se často používají i formičky - viz dále.
|
Formičky
|
Skláři často používají k tvarování skla různé formičky. Jsou buď kovové nebo
dřevěné. Kovové jsem zatím žádné nesehnal, kdo je šikovnější a má potřebné vybavení,
může si je vyrobit z kusu železa, do kterého velkým kladivem vtlačí kuličku
z kuličkového ložiska. Měla by být vtlačena o trochu méně než do poloviny a
pro práci na drátcích je vhodné do formičky udělat zářez pro drátek. A měla by
být lehce ohřátá, aby sklo příliš neochlazovala.
Snadnější by měla být výroba ze dřeva. Kousek tvrdého dřeva, do kterého něčím
vyrobíme počáteční důlek a pak si již sklo vytvaruje důlek samo. Zkoušel jsem to,
ale nějak se mi to nedaří. Dřevo se pálí (a smrdí - nevýhoda) a spálené ulpívá
na výrobcích, odkud se mi ho nedaří dostat pryč. Nevím, jestli chyba je v tom, že
dřevěná forma by měla být navlhčená, nebo někde jinde. Až na to přijdu, určitě si
to nenechám pro sebe.
|
Chladička
|
Pan Morávek mi poradil další vychytávku - chladička na výrobky. Měla by stačit
plechovka od kompotu (velikost asi 10 cm), která se položí a do které se vloží
minerální vata. Chladička se pak může umístit někde v dosahu plamene - například
na plošce cihličky - nebo i mimo něj. Chlazení probíhá tak, že výrobek leží na
minerální vatě, která ho neochlazuje v místě doteku, a tím, že kolem neproudí
vzduch. Ještě jsem si ji nepořídil, ale je to dobrý nápad, k uložení mezi dvě
vrstvy vaty člověk potřebuje dvě ruce, takhle stačí jedna.
|
|
