Pár slov o mě

Všechna řemesla mě přitahují. Práce se sklem je jedním z nich. Když se někdy (vzácně) naskytne příležitost, vydržel bych se dívat celé hodiny. A protože mě nikdy nestačí se jen dívat, patřilo sklářství již dlouho k činnostem, které jsem chtěl vyzkoušet vlastníma rukama.

Do této kategorie u mě patří řada činností a záleží vždy na vnějších okolnostech (osudu, chcete-li), do čeho mě "přistrčí".

U skleněných figurek tím osudem byla návštěva prodejny skla a bižuterie ve Smržovce v Jizerských horách. Kromě spousty jiných výrobků i polotovarů jsem tam vloni v létě objevil i skleněné tyčinky. Zeptal jsem se jejího vedoucího, pana Morávka, jestli jsou na prodej, a ten mi velmi nadšeně vyprávěl o práci se sklem snad dvě hodiny. Dozvěděl jsem se o druzích skla, jak vypadá správný kahan, jak se dělají základní operace se sklem, dokonce i něco z technologie skla vůbec. Zaplakali jsme i nad tím, jak se značná část výroby skla, včetně unikátních technologických postupů postupně přesunuje na východ - Polskem a Ukrajinou počínaje a Čínou či Korejí konče. Takže české firmy postupně krachují. Smutná kapitola...

Přes sáhodlouhou instruktáž (ze které jsem bohužel stejně většinu zapomněl), i přes její pokračování za čtrnáct dnů (kdy jsem již přinesl své první nepříliš podařené pokusy), mám pocit, že pan Morávek zůstal skeptický k tomu, že se mi něco povede.

Tímto mu tedy děkuji za jeho trpělivost.