Potřebné vybavení

Skleněné figurky

Kahan	Dobrý kahan je samozřejmě základem práce. Pravý sklářský kahan (na vlastní oči jsem ho zatím ještě neviděl, jen podle popisu) se vyznačuje třemi vlastnostmi: vyžaduje přívod stlačeného vzduchu, má možnost regulovat složení plamene v mnoha místech plochy hořáku a stojí asi 10 000,- Kč. Pro tyto vlastnosti (zejména tu posledně jmenovanou!) jsem se po zralé úvaze rozhodl jej nepořídit. Když nevím, jestli mě to bude bavit a jak dlouho, a když to chci dělat čistě pro radost, nehodlám se tím živit, tak proč utrácet. To by bylo, aby český kutil nenašel levnější řešení! Měl jsem štěstí, našel jsem obchodníka ochotného sehnat mi, co si řeknu. Vhodným řešením se ukázal být hořák OxyTurbo 572590 na PB kartuše za 284,- Kč. K němu jsem zakoupil ještě hořákovou hubici 810 o průměru 10 mm za 85,- Kč. Oboje naleznete na www.horaky-pb.cz/zbozi/katalog_php.php. Celkově investice velmi příjemná, ne? Původní hořák má větší výkon a rovnoměrnější plamen, ale postupně jsem přešel jen na ten užší. Má ostřejší plamen, takže se dá lépe směrovat. Pokud jsem chtěl používat běžnou PB 5 l láhev a ne drahé jednorázové kempingové kartuše, potřeboval jsem ještě redukci. I tady mi štěstí přálo. Redukce mi zahálela doma jako příslušenství turistického vařiče VAR 2. Dá se koupit i samostatně za 75,- Kč například zde: www.var.cz/?var=varic-var. Oba hořáky mají ale obrovskou nevýhodu, že nemají přívod a regulaci množství vzduchu. Proto jsou prakticky nepoužitelné na barevné, olovnaté sklo, které v jejich plameni černá. Zmíním se o tom dále. Ale zase - za tu cenu to zase není až tak velké omezení. Ostatně když mě to bude bavit natolik, že to budu pociťovat jako významné omezení, stále ještě můžu koupit ten kahan za 10 000,- Kč... :-) Poznámka: Práce s hořákem přímo na lahvi s PB není z bezpečnostního hlediska nejlepší, ale když jde jen o krátkodobou zájmovou práci, ne celodenní šichtu, snad to tolik nevadí. Ani po delší době se láhev od hořáku nezahřívá.
Plamen	Plamen je naším hlavním pracovním nástrojem, měli bychom mu tedy rozumět. Plamen použitého hořáku má asi tyto části: Jasně modré kuželíky Okolní plamen Pro práci používám užší hubici, která má jeden hlavní kuželík a několik malých. Z hlediska složení má plamen většinou nedostatek kyslíku (redukční charakter), jen těsně u ústí hořáku je možná kyslíku přebytek (oxidační charakter). Zatím jsem se nepouštěl do experimentů se složením plamene. Většina práce se odehrává v místě číslo 1 - nejteplejším místě na konci hlavního kuželíku. Pro udržování teploty výrobku či ochlazování je vhodné jedno z míst označených číslem 2. Pro přesnější ohřívání drobných částí výrobku lze použít konce malých kuželíků - číslo 3. A pozice číslo 4 je jediným možným místem, kde je trochu oxidační plamen a je tudíž možné pokusit se vyčistit zčernalé barevné sklo. Při práci měním kohoutem plynu velikost plamene. Na tenké tyčinky je vhodnější menší plamen, potřebujeme-li ohřát tyčinku v původním průměru (například pro přípravu k práci), je nutný větší a výhřevnější plamen. Pro chlazení stačí již jen dočista malý plamínek. On ten plyn není zadarmo...
Tyčinky	Skleněné tyčinky eventuelně trubičky si holt musíte někde sehnat. Nedá se nic dělat, ty nezaimprovizujete. Já chodím nakupovat do prodejny skla a bižuterie na náměstí ve Smržovce. Ve sklářském kraji je také šance najít ledacos na skládkách. Ale některé sklo může být staré nebo jinak nevhodné. Mám doma například celý svazek bílých tyčinek s podélnými proužky, které se nedají - ani při sebevětší péči - ohřát tak, aby se nerozprskly do okolí. Nejvhodnější proto jsou jantarové a zelené průhledné tyčinky. Jde nám přece především o tvar, a teprve v druhé řadě o věrné barvy, ne??
Trubičky	Sehnat nejobyčejnější laboratorní skleněné trubičky o průměru okolo 10 mm se zdálo být zhola nemožné. V prodejnách laboratorního skla jsem vůbec neuspěl. Hořce jsem vzpomínal na svazky trubiček které stávaly zaprášené bez povšimnutí v koutě laboratoře v dobách, kdy jsem chodil na chemický kroužek. Později jsem ale zjistil, že i ty umí sehnat pan Morávek. Ale stejně je moc nepoužívám. Láká mě víc výroba figurek, než foukání bublinek, které se mi navíc stále ne a ne dařit. Na obrázku jsou trubičky, které jsem měl doma. Mají průměr asi 2 mm a pocházejí z jakési skládky sklářského odpadu. Nebudu se snažit vzpomínat, kde jsem je našel, mám je doma již dlouho a stejně se moc neosvědčily.
Drátek	Nejjednodušší pro začátek práce se sklem je práce na drátcích. Nejlepší je kanthalový drátek, který má podobnou roztažnost jako sklo. Nevzniká tak pnutí, které může být příčinou popraskání výrobku. Také je odolný proti žáru kahanu. I ten lze sehnat ve zmíněné prodejně skla a bižuterie ve Smržovce. Na pokusy ale můžeme používat levnější vázací drátek z OBI či jiné prodejny, o průměru asi 0,6 mm. Po dokončení práce je tak jako tak nutno výrobek opatrně a pomalu ochladit a tím se pnutí trochu vyrovná. S uvedeným hořákem se nám žádné větší výrobky nepodaří a malé vydrží i tu trošku pnutí. Před použitím je třeba ustřihnout vhodný kus (asi tak 10 cm) a dobře jej narovnat. V průběhu práce budeme s výrobkem otáčet, tak aby nám nelítal ven z plamene. Vázací drátek má jednu nectnost. Při rozžhavení se na něm pálí jeho povrchová ochrana - nejspíš cín. To by samo o sobě nevadilo, horší je, že se při tom vytváří plyny, které způsobují bublinky. Vyhnout se tomu dá jen tím, že drátek nerozžhavujeme zbytečně moc a používáme jej jen na pokusy a cvičné výtvory. Na skutečné výrobky, kterými se chceme chlubit použijeme raději kvalitnější drátek. Nebo pokud seženeme Fe drátek bez povrchové ochrany.
Nehořlavá podložka	Pod plamen hořáku (a nejlépe i do okolí) je dobré dát nehořlavou podložku. Já používám jednu přebytečnou dlaždičku. Více v kapitole Uspořádání pracoviště. Poznatek z praxe: Dlaždička je skvělá, nepropálí ji hned tak něco. Ale ukázala se jiná nevýhoda - propálí se všechno kolem! Sklo totiž při nárazu na ni odskakuje jako divé a končí na stole, ubruse, zemi a jiných zcela nevhodných místech. Proto nyní na dlaždičku pokládám kousek tvrdé minerální vaty, od které se sklo fakt neodrazí a neodrazí... :-)
Hladítko	Kromě dlaždičky jako nehořlavé podložky používám při práci ještě malé odřezky jako hladítka. Když potřebuji něco zplacatit, mačkám to na tento odřezek. Má tu výhodu, že je zcela nehořlavý a přitom neochlazuje sklo tak rychle, jako kov. Ochlazování je menší na spodní neglazované straně dlaždičky, která je drsná, takže sklo se ho nedotýká celou plochou. Hladítko nebo dvě používám rovněž k tvarování skla.
Nástroje	Když jsem začínal, obklopoval jsem se kupami nejrůznějších kleští a pinzet. Skepticky jsem poslouchal slova pana Morávka, že stačí jedna široká pinzeta. Postupem času ale nástrojů ubývalo, až jsem nakonec skončil - u jedné široké pinzety (viz následující řádek). Nicméně ploché i špičaté kleště si při ruce ponechávám. Tu a tam se hodí, protože pinzeta (alespoň ta moje) nezvládne větší síly. Tu úzkou špičatou pinzetu již ne. Neukázala se být vhodná.
Figurkářská pinzeta	Jde o klasickou figurkářskou potřebu. Pinzeta by být široká 2-3 cm, ze silnějšího pružného plechu. Například starý strojní pilový list. Máme-li k dispozici svářečku (nejlépe bodovou), můžeme ji na konci svařit. Ale sešroubování krátkými šrouby také splní svou úlohu. Čelisti hladce zaoblíme. Oproti kleštím má i tu výhodu, že se rychleji ohřeje a proto neochlazuje sklo tak rychle, jako kleště. Sklo pak méně praská. Ale je to i nevýhoda - pálí pak do prstů... Já jsem tuto svou udělal narychlo v okamžiku, kdy jsem ji nutně potřeboval, z obyčejného železného plechu, neboť nic jiného jsem doma nevyhrabal. Plech je měkký a nepružný, takže mačkat můžu jen lehce, ale zatím mě stačí.
Pilka na sklo	Při práci občas potřebujeme oddělit sklo - například rozdělit dlouhou tyčinku na dva kusy, aby se s ní lépe pracovalo. K tomu je dobré si pořídit pilku na sklo. Je to takový malý plíšek a používá se v lékařství na oddělování vršků ampulí s léky. Provizorně lze použít jehlový pilník, nejlépe trojhranný, ale pilníky se rychle tupí. Další možností je středně hrubý brousek s ostrou hranou. Když se ale již se sklem naučíme pracovat, budeme ji potřebovat málokdy. Většina operací jde udělat v horkém stavu v plameni stejně dobře.
Vata na chlazení	Hotové výrobky je nutno pomalu chladit. S výhodou k tomu lze použít zbytek nepříliš tvrdé zateplovací minerální vaty. Dáme dvě vrstvy na sebe a mezi ně budeme vkládat výrobky k ochlazení. Výrobky vkládáme v okamžiku, kdy již jejich teplota klesla pod pracovní teplotu. Jinak by se nám na povrch výrobku natavily kousky vaty. Skláři to ovšem dělají jinak. Buď chladí výrobky na cihličce, nebo používají speciální chladicí drť a nebo takzvanou chladičku.

Vinuté perle

Profesionální kahan	Po třech letech občasného "hraní" si na svém prvním hořáku jsem konečně (náhodou) objevil u firmy TGK profi hořák MISTR PERLA, určený (jak napovídá jeho název) k výrobě skleněných perlí (korálků). Měl jsem k němu zpočátku nedůvěru, protože je pouze na plyn, bez použití stlačeného vzduchu nebo kyslíku. Ale přesvědčil jsem se, že to skutečně nevadí! Cena sady (hořák+regulátor+hadice) mě připadala únosná, a tak jsem jej koupil. Je zde ale jedna komplikace - hořák je navržen na čistý propan, zatímco běžně se prodává jen směs propan-butan. Čistý propan je trošku problém sehnat - zejména když nechci velkou láhev. Tak zatím používám běžný propan-butan. Nějak to s ním jde. Až seženu čistý propan a budu tedy mít možnost srovnání vlastností, napíšu to sem. Na hořáku se učím pracovat, je opravdu "ušitý" pro výrobu perlí. Klasický figurkářský kahan má mít rovný plamen, aby se dal prohřívat velký kus tyčinky. Tenhle má rovněž (jako můj první hořák) jeden centrální kužel plamene. Jak na něm půjdou dělat figurky ještě nevím. Má o hodně větší "tah", takže sklo dokáže z plamene i odlétávat do dálky.
Navíjecí tyčky	Navíjecí tyčky jsou ocelové (?) dráty o různých průměrech, které slouží k navíjení perlí. Dá se použít ocelový svářecí drát (jak píšu na stránce Novinek), nebo (například u výše zmíněné firmy TGK) sehnat přímo k tomu účelu určené tyčky. Důležité je, že musí být úplně rovné, abychom při otáčení rozpoznali je-li perle centrická. Nechcete-li si výrobou perlí vydělávat, pak jsem zjistil, že na příležitostnou práci jich stačí pouze čtyři až pět. Ve spojení s dobrou oddělovací hmotou (viz níže) to stačí. Než namotáte dvě tři další perle, jsou ty první již vychladlé a tak můžete drátky použít znovu.
Oddělovací hmota	Oddělovací hmota slouží k tomu, abychom mohli (v plameni) na drátek nanést roztavené sklo, ale to se na drátek nepřilepilo a hotový korálek šel po vychladnutí z drátku stáhnout. Na stránce Novinek píšu, že může jít o kaolín (malířskou hlinku). Dá se také koupit hmota k tomuto účelu určená. Rozdíl je v několika věcech. Hlinka je bílá, zatímco ta profi je šedá. Vzhledem k tomu, že jí vždy v perli trochu zůstane, je bílá hlinka vzhlednější. Ale profi hmotu můžeme sušit přímo v plameni (opatrně) a je pevnější, zatímco hlinku je lépe sušit pomalu (do druhého dne) a snadněji se olupuje. A zatřetí - z hlinky se perle hladčeji sundavají. S oddělovací hmotou mám veselou příhodu. Stalo se mi, že jsem jel se sklářskou výbavou na delší dobu z domova. Vzal jsem vše - až na oddělovací hmotu. A protože o výrobu perlí byl zájem, řešil jsem co s tím. Šli jsme do nejbližšího potoka, kde jsme nabrali trochu šedivého jílu. Rozředili jsme jej a přecedili přes starou silonovou punčochu. A víte, jak to dopadlo? Fungovalo to téměř stejně dobře, jako ta koupená! Jestli byl nějaký rozdíl, pak snad jen v tom, že hotové perle šlo stahovat i bez namáčení do vody. :-)
Chladicí granulát	Pro chlazení perlí se nejlépe hodí k tomuto účelu určený chladicí granulát. Stojí celkem pár korun - a vydrží na věky... Tyčky s navinutými perlemi se do něho prostě zapíchávají a on pak zajišťuje rovnoměrné chladnutí. Lze v něm chladit i některé choulostivější tyčinky, které rády praskají. Výrobky do něho vkládáme v okamžiku, kdy již přestanou být červené žárem a po vychladnutí (které není nijak dlouhé) je za drátky opět vytahujeme. Neříkám, že by stejný granulát nešel použít i na figurky. Potíž je jen v tom, že ty pak nemáme za co vytáhnout. Lovit je rukou v granulátu není moc pohodlné. Zejména pokud jsou v něm ještě nějaké horké, čerstvější kusy!
Chladička	Chladička je nádoba s chladicím granulátem. Nejlepší je použít keramický květináč - má i příhodný tvar. Ale obyčejná sklenice od okurek také poslouží docela dobře. V praxi se ukázalo, že stačí střídat tak tři až čtyři tyčky. Než navineme perle na čtvrtou, je již první ochlazená. Dvě či tři tyčky se do sklenice v pohodě vejdou.
Kopyto na výrobu prstýnků	Jak tak se svou "sklářskou dílnou" objíždím v létě dětské tábory, na jednom z nich se mi v hlavě zrodil nápad vyrobit prstýnek. (Mimochodem - děti bývají dost šikovné, vždy je nechávám si výrobu vyzkoušet.) Na výrobu prstýnků je třeba nějaké kopyto, na které sklo navineme. Na táboře v přírodě jsem si musel vystačit s tím, co bylo k dispozici. Tak vznikla tato dvě kopyta. Jsou vyrobena z pocínovaného plechu z konzervy, stočeného do válce (na vhodném trnu - třeba vařečce...). Plech jsem po stočení pevně stáhl dvakrát drátem a sejmul. Pak jsem delší konec rozstříhal na proužky, které jsem smáčkl k dovnitř zastrčenému velkému hřebíku - jako osičce pro otáčení v plameni. Hlavička hřebíku je uvnitř, vroubkování pod ní pomáhá k tomu, aby se trubka neprotáčela. Vše jsem důkladně přitiskl pomocí kombinaček (půlkulatým zoubkovaným otvorem) a opět stáhl drátem. Vše je dobře patrné na obrázcích. Kopyto je sice improvizované, ale funguje docela dobře - samozřejmě že s použitím oddělovací hmoty. Díky tenkému plechu se snadno prohřívá, i když by možná nevadilo, kdyby více drželo teplo. Vadí jen to, že má šev. Toho se zcela nezbavíme, ani když jej důkladně přimáčkneme kleštěmi. (Trochu jej skryje oddělovací hmota, můžeme dát několik vrstev.) Můžete se tedy pokusit někde sehnat vhodnou trubku beze švu, nebo si jej nechat někde vysoustružit. :-)
Ochranné brýle	Pro práci jsou doporučované ochranné brýle. Odhaduji, že k tomu vedou dva důvody: Zaprvé ochrana očí před odlétnutými kousky skla. Kdo ale nosí běžné brýle, pro toho je tohle nebezpečí již tím (minimálně) hodně sníženo. Druhým důvodem je ochrana před zářením plamene. To je dvojí - viditelné a neviditelné. Snazší je to s tím viditelným. Sklofoukači, používající hořák na propan-butan a kyslík se bez něho rozhodně neobejdou. Už po několika minutách pozorování sklofoukače mě oči docela dost bolely. Tam jsou brýle nezbytností. Ale ani tento hořák (a použité sklo) nemá takovou teplotu a svítivost. Z tohoto důvodu brýle nepotřebujeme. Horší je to s neviditelným zářením. Protože ho nevidíme, nevíme kolik ho naše oči dostávají. Přiznávám, že nevím, nakolik je v tomto směru situace vážná. pokusím se něco zjistit a pak to sem napíšu. Každopádně brýle jsem zatím nepořídil. A vlastně se přiznám k dalšímu zločinu: Protože už s brýlemi špatně vidím na blízko, pracuji stejně bez nich... Je na každém z vás, nakolik vám toto nebezpečí přijde vážné.