Příprava k práci

Hořák na PB lahvi má docela vhodnou výšku pro dospělého člověka. Když jej postavíme na stůl, lokty se opírají o stůl a ruce jsou ve výši hořáku. Před lahev (a tudíž pod hořák) si dávám nehořlavou podložku a sice tak, že lahev částečně postavím na její okraj. Po obou stranách jsou dvě dřevěné lišty, které slouží pro odkládání horkých tyčinek. Tím jednak omezíme možnost něco propálit a zadruhé se tak lépe berou do ruky. Je také možné vyrobit si stojánek z drátu, umístěný tak, aby konce odložených tyčinek byly částečně v plameni a tak zůstávaly teplé. Ale s používanými tyčinkami jsem nikdy neměl problém, že by praskaly kvůli rychlému ochlazení. Výrobky ano, zejména pokud jsou na vázacím drátě, ale tyčinky ne. Nevýhodou je ale to, že tyčinky bereme k práci vždy chladné a musíme je vždy znovu prohřívat. To by bylo pro profesionálního skláře velkou překážkou. Pro nás je to spíše výhoda, protože neustále ohřáté tyčinky nutí k rychlé práci, což jako začátečníci nemůžeme potřebovat.

Pinzeta a jiné nástroje patří k pravé ruce, drátky si dávám k levé.

Vatu na chlazení výrobků dávám buď dopředu před nehořlavou podložku nebo doprava - podle toho, kde je místo. Vpředu to má výhodu, že nemusíme levou rukou přehmatávat přes plamen.

Ještě poznámka: Není-li pracovní stůl zcela vodorovný (nebo prostě z opatrnosti), je docela dobré udělat na konci odkládacích lišt nějakou zarážku, aby se horké tyčinky nemohly skutálet dolů.

Vzhledem k malé výhřevnosti použitého kahanu je nutno se smířit s tím, že výrobky budou miniaturní. Komu to vadí, musí investovat do klasického sklářského kahanu.

Pro pohodlnější práci (zejména v začátcích) je vhodnější menší průměr tyčinek. Vyrobíme si jej vytažením ze silné tyčinky. Nejprve natavíme tyčinku, pak uchopíme kleštěmi koneček a opatrně vytahujeme. Během vytahování je nejlépe dát tyčinku mimo plamen, nanejvýš opatrně do okraje plamene.

Smáčknuté místo od kleští pak utavíme (dělením v plameni), nebo po opětovném ohřátí kleštěmi z několika stran také ztenčíme. Na závěr pak protavením zahladíme stopy po kleštích.

Pracoviště pro výrobu vinutých perlí vypadá trošku jinak, ale hlavní změna spočívá pouze v jiném hořáku.

Použitý hořák Mistr Perla má velmi příhodně vyřešenou změnu výšky a směru dvěmi páčkami. (Jen jsem jej musel trošku doupravit, neboť spodní páčka nefungovala dobře.)

K ruce si připravíme nádobu chladičku na perle. Doporučuji si poblíž rovněž připravit nějakou nádobu s vodou. Jednak v ní můžeme sundavat hotové perle a omývat tyčky, ale tu a tam se hodí i ochladit třeba používanou pinzetu a podobně.

Profesionální pracoviště je zřízeno na kovovém nebo alespoň oplechovaném stole. Láhev s plynem (samozřejmě velká) je umístěna mimo stůl, většinou i mimo místnost. Tlak plynu je vyrovnáván redukčním ventilem a z něho je plyn veden ke kahanu hadicí. Rovněž zdroj tlakového vzduchu (stačí dmychadlo, není nutný kompresor) bývá rovněž mimo místnost. Zatímco u lahve s plynem k tomu vedou bezpečnostní aspekty, u dmychadla je to jeho hlučnost.

Sklářský kahan je upevněn na stole tak, že plamen je ani ne 10 cm nad deskou stolu a hoří téměř vodorovně. Plamen šlehá jazykem "cihličky", kde jsou v zářezech položeny tyčinky, které se tím stále udržují v ohřátém stavu. Na ploše cihličky se mohou ochlazovat výrobky.

Před kahanem (směrem k obličeji) je umístěno sklo. Má dvojí význam: jednak jako ochrana obličeje při případném rozprsknutí výrobku, ale především kvůli tomu, že dlouhodobý pohled do plamene poškozuje zrak. Proto, pokud budete chtít pracovat soustavněji, je velmi doporučeníhodné pořídit si alespoň nějaké ochranné skleněné brýle. Výběr vhodných brýlí je trošku problém - musí chránit oči, ale musí s nimi být dobře vidět na práci. Pokud získám přesnější informace, uvedu je sem.

Díky nízko umístěnému plamenu kahanu se pracuje s rukama opřenýma předloktím o hranu stolu. To vede u sklářů postupem času ke zdravotním problémům, neboť jsou neustále zaškrceny žíly na rukách. Skláři se tomu s různou mírou úspěšnosti brání všelijak vymyšlenými měkkými podložkami pod ruce.

Nízko umístěný plamen má i jinou nevýhodu. Prakticky jediná možná poloha tyčinek při práci je vodorovná. Já jsem si zvykl na to, že mohu tyčinky dávat do plamene i zdola nahoru, takže se na konci hezky zakulacují. Mohu zkrátka využívat působení gravitace na sklo z různých úhlů. Dále je fakt, že mám pracovní prostor v plameni daleko blíže k očím. Dobře vidím i na jemné detaily. Řeknete možná, že tím zvyšuji riziko při rozprsknutí výrobku, ale ono podle mě není nijak moc vysoké. Pokud mi něco prasklo (prasklo, nikoliv rozprsklo se), padalo to vždy dolů. To se více obávám toho, že mi může kousek rozpáleného skla spadnout do klína a spíše bych řešil toto nebezpečí.
Podle mě jde asi o to, že sklo praská jen dokud je v tuhém stavu. A to zase není tak moc rozžhavené. Když už je hodně rozžhavené, je plastické a tudíž nemůže praskat. Nanejvýš v něm mohou být bublinky, ale ty se zcela neškodně roztáhnou, a při tuhnutí opět smrskávají.
Nicméně jisté riziko tu je, tak na to upozorňuji. Pokud se mu chcete vyhnout, vyřešte nějak připevnění ochranného skla před kahan.